Ačkoliv přinejmenším E-Type, ale možná i další novější modely, jsou slavnější, vděčí značka Jaguar právě XK120 za to, čím dnes je. Přitom tento roadster původně sloužil jen jako propagace nového šestiválce řady XK a se sériovou výrobou se vlastně příliš nepočítalo. Do upraveného a o více než 40 cm zkráceného šasi ze sedanu Mark V byl zabudován nový motor a na něm byl vystavěn dřevěný rám, který nesl hliníkové povrchové díly karoserie.
Reakce publika předčila očekávání, a tak se původní záměr změnil. Jaguar i přes technické komplikace přistoupil k výrobě, přičemž prvních asi 240 kusů z let 1949 a 1950 bylo vyrobeno ručně s hliníkovou karoserií. Mezitím byl připraven nový výrobní postup, celoocelová karoserie (doplněná hliníkovými dveřmi a kapotou motoru) byla sice o 50 kg těžší, ale značně usnadnila výrobu. Jedinou karosářskou verzí byl zpočátku roadster, označovaný OTS, neboli Open-Two-Seater (otevřený dvoumístný). Měl nouzovou nasazovací plátěnou střechu a boční okna, i čelní okno ale bylo možné z vozu demontovat.
V roce 1951 byla nabídka rozšířena o kupé s pevnou střechou, pojmenované Fixed Head Coupe, zkráceně FHC. Zaoblený tvar střechy se inspiroval předválečným prototypem kupé SS100. O dva roky později se přidal ještě klasický kabriolet Drop Head Coupe (DHC), který měl na rozdíl od roadsteru ocelový rám čelního skla zabudovaný do karoserie a po vzoru kupé také dřevem vykládanou palubní desku. Na výběr byly tři motory. Původní specifikace 3,4litrového šestiválce má 118 kW (160 koní), jako motor v sedanu Mark VII. Vedle toho existovala verze SE, na americkém trhu XK120 M, s vyšším výkonem, upraveným výfukem a tužším naladěním podvozku, která měla 132 kW (180 koní). Vzácná varianta s hlavou motoru C-Type a většími karburátory dávala dokonce 155 kW (210 koní).
Číslo 120 v názvu modelu XK120 symbolizuje maximální rychlost vozu v mílích za hodinu, odpovídá 192 km/h. Díky tomu byl tento Jaguar ve své době nejrychlejším sériově vyráběným automobilem. Kromě toho se stal držitelem mnoha dalších rekordů, vítězem několika rally a díky přesvědčivému výkonu v Le Mans roku 1950 se William Lyons rozhodl zadat stavbu odvozeného závodního speciálu C-Type. Nejžádanější byl roadster s počtem 7614 vyrobených kusů. Praktičtější kupé FHC zvolilo 2680 zákazníků a kabriolet DHC jen 1767, což vzhledem k pozdnímu zařazení do nabídky ale není překvapením. Jen 14 % (1666 kusů) mělo volant vpravo. Výroba byla ukončena v srpnu 1954, nástupcem se stal model XK140.
Autor: Lukáš Vaverka
