Odstup mezi sedany Mark 2 a Mark X byl natolik velký, že vytvořil prostor pro uvedení dalšího modelu. Tím se v roce 1963 stal S-Type, kombinující techniku obou jmenovaných. Základem se stala platforma z Mark 2, S-Type ale dostal nezávislé zavěšení zadních kol a výrazně delší zadní převis. Celková délka vzrostla z 4,57 na 4,75 metru.
Design jasně navázal na Mark 2, S-Type má ale unikátní vnější díly, včetně například masky chladiče nebo směrovek. Zepředu jsou jasným poznávacím znamením hlavní světlomety zapuštěné hlouběji do karoserie. Zadní protažené blatníky se inspirovaly Mark X a každý z nich ukrývá nádrž na palivo, zatímco Mark 2 má jednu nádrž pod podlahou zavazadlového prostoru. Zásadně se také zvětšil objem kufru a zlepšil se přístup do něj. Nižší a delší střecha vizuálně umocňuje velikostní rozdíl mezi S-Typem a Mark 2, přitom rozvor náprav se liší jen o centimetr.
Navzdory nárůstu hmotnosti o zhruba 150 kg se musel S-Type spokojit se stejnými motory jako Mark 2. Na výběr byly dvě varianty: 3.4S (155 kW/210 koní) a 3.8S (162 kW/220 koní), obě mohly mít čtyřstupňovou manuální nebo třístupňovou automatickou převodovku. Žádanější byl 3,8litrový motor, zejména na exportních trzích.
Od S-Typu byl odvozen model 420, představený v roce 1966, který odstranil dvě časté výtky: dostal silnější motor 4,2 l a nová příď vylepšila celkový vzhled vozu. Tyto úpravy se zákazníkům zamlouvaly, prodeje S-Typu prudce klesly z 6000 kusů v roce 1967 na tisícovku v obou z posledních dvou let výroby.
Autor: Lukáš Vaverka
