V září 1955 Jaguar ohlásil návrat do střední třídy, kterou opustil v roce 1949 po ukončení výroby modelu 1 ½ Litre. Rozšíření nabídky o třetí modelovou řadu bylo možné díky přesunu výroby do továrny Browns Lane, čímž výrobní kapacity výrazně narostly. Díky úspěchům sportovní řady XK120 a velkého sedanu Mark VII si automobilka mohla dovolit investovat do vývoje zcela nového, masověji zaměřeného modelu.
Revolucí u Jaguaru byla samonosná karoserie. Tato novinka je zdůrazněna o 10 cm nižší výškou ve srovnání s Mark VII a také modernějším designem. Charakteristickým rysem modelu jsou silné sloupky karoserie a masivní rámy dveří – karoserie bez nosného rámu byla přece jen dost zásadní inovací a konstruktéři nechtěli nic podcenit.
Přední zavěšení s dvojitými příčnými rameny je uloženo v pomocném rámu – toto řešení se objevilo u Jaguaru poprvé – a zadní tuhá náprava má konstrukci odvozenou od závodního speciálu D-Type. Po jeho vzoru je odpružena obrácenými listovými pery, aby se síly přenášené do karoserie lépe rozkládaly, a je příčně ustavena panhardskou tyčí. Kuriozitou je nepoměr rozchodů kol, vzadu je o 114 mm užší.
Zpočátku jediným motorem byl 2,4litrový šestiválec – odtud také vychází oficiální název modelu „Jaguar 2.4 Litre“. Pojmenování Mark 1 se objevilo až dodatečně, po uvedení nástupce Mark 2. Také motor byl novinkou, vznikl zkrácením původního 3,4litrového šestiválce XK (záměr nabídnout i čtyřválcový dvoulitr nakonec nebyl realizován). Zdvih se zkrátil radikálně: ze 106 na 76,5 mm. Adekvátně k tomu se změnil i výkon, klesl téměř o polovinu ze 155 na 82 kW a díky kratšímu zdvihu je jeho vrchol položen do vyšších otáček, konkrétně 5750 za minutu. Jedinou možností při uvedení na trh byla čtyřstupňová manuální převodovka a bubnové brzdy s posilovačem. To se ale mělo brzy změnit.
V únoru 1957 se představila výkonnější varianta, určená zpočátku především pro americké zákazníky. Příbuznost techniky umožnila pod kapotu zabudovat 3,4litrový motor z XK150, naladěný na totožných 155 kW, tedy 210 koní. Tento model, obchodním názvem „Jaguar 3.4 Litre“, dostal kvůli chlazení širší masku chladiče – slabší verze se ji ale brzy dočkala také. Společně s možností drátěných disků se objevily i kryty zadních kol s vykrojením.
Podzim 1957 přinesl dvě další novinky. K oběma motorům se začala nabízet třístupňová automatická převodovka Borg Warner (předtím jen pro exportní 3.4 Litre) a za příplatek bylo možné vůz opatřit kotoučovými brzdami. Tato možnost se stala natolik populární, že standardní „bubny“ mělo ve skutečnosti jen velmi málo aut – a majitelé starších kusů často nechávali brzdy přestavět na kotoučové.
Výroba skončila po pouhých čtyřech letech v srpnu 1959, na Mark 1 ihned navázala technicky zdokonalená Mark 2.
2.4 litre (112 koní = 82 kW), výroba 1955 až 1959, celkem 19 992 ks (z toho 3742 ks s volantem vlevo)
3.4 litre (210 koní = 154 kW), výroba 1956 až 1959, celkem 17 405 ks (z toho 8459 ks s volantem vlevo)
Autor: Lukáš Vaverka
